Sjeli se dvorní šašci

na bál

své velké matky

Komedie.

Byli popsaní

přáními

od živých mrtvol

a hlupců z rozumu.

Chodili po čtyřech.

Funěli.

Prskali.

Okolní svět jim byl

šum a fuk.

Matka Komedie

ležela

na křesle

ze sojčích per.

Nemístně se šklebila

a o rozumu

žvatlala

do aleluja.

Nikdo ji

nebral vážně.

Až najednou

vyskočila

na ztrouchnivělé nohy.

Zvedla ruce

do oblak

a snědla

své děti.

A tím vše skončilo.

Komedie

klesla,

zaryla se nehty

do země

a změnila se

v sochu,

bláznivou sochu

šíleného umělce

umorousaného světa

z hliněných děstiček

a atomových brýlí.